Příliš vysoká hra

12. září 2017 v 15:00 | Fritzi |  Rogue One: Střípky z izolace
Aby mi neumřela (či nechcípla) aktivita na blogu, přidávám další část.Taky bych mohla napsat novou, že.


Neusnul. Ležel na příliš velké posteli a srdce mu svíral pocit naprosté prázdnoty. Lyra je pryč, Jyn je pryč. Zbyl tu jen sám, oblečený jako imperiální důstojník a odsouzený zabíjet - v jediném okamžiku ukončit miliardy životů. A k tomu ho dovedla ta brilantní mysl, kterou všichni tolik velebili. Udělala z něj největšího vraha v historii galaxie, ne-li celého vesmíru.
Mám vůbec právo na život? S hrůzou si položil tuto otázku. A s ještě větším zděšením si uvědomil jasnost odpovědi: NE. Když teď zemře, tak projekt nedokončí. Ale bylo by to řešení?
Odpověď však také nebyla kladná. Byli tu i jiní odborníci, jiní znamenití vědci, kteří by mohli dokázat to co on. Zachránil by nanejvýš sám sebe před výčitkami svědomí, které doléhaly s každou minutou stále více. Projekt by byl dokončen tak či tak.

"Co to děláš?"
"Pracuji, Lyro," zamumlal polohlasně automatickou odpověď, nemohl si dovolit zaměstnávat mozek podružnostmi. Lyra však byla neodbytná. "Já nejsem slepá, Galene, ale na čem pracuješ?"
"Víš, že ti dávám poznámky na přepis." Nebýt Lyry, žádný z Galenových nápadů by se pravděpodobně nikdy nedočkal prezentovatelné podoby. Mezi vědcovy charakteristické rysy patřila jeho genialita a také jeho absolutní neschopnost krasopisně psát.
"To ano, ale ze všech těch tvých chaotických náčrtků sotva poznám účel toho všeho. Copak ti Orson neřekl, jak vypadá uplatnění těch projektů?"
"Ale jistěže řekl! Lyro, ty jsi na toho Orsona nějaká vysazená, a víš, co všechno už pro nás udělal?"
"Je to voják, Galene, vážně se domníváš, že by jeho zajímala energetika?"
Lyra... Pohlédl na prázdné místo po svém boku. Kdyby zapřel své zásady, mohla být tady, vedle něj, a dorážela by na ně maličká Jyn. Nebo kdyby je dokázal lépe ochránit, nebo kdyby... Kdyby. To slovo, které neznamenalo nic.
Cítil se příliš mizerně na to, aby se zvedl a věnoval se jakékoliv činnosti, jenže to se ozval zvonek - takový pištivý, uši drásající zvuk. Vyhrabal se na nohy a s dost ztrápeným pohledem otevřel.
Na prahu stál jakýsi voják a držel balík: "Pro vás, doktore."
"Co to má být?"
"Vaše uniforma."
"Uniformu už jsem dostal," zahuhlal Erso a přemýšlel, jak moc si může dovolit poslat toho muže pryč.
"Toto je uniforma pracovníků Tarkinovy Iniciativy," odpověděl voják okamžitě.
Jestli něčemu Galen nerozuměl, tak to bylo to bazírování na uniformách. V čem měla být ta nová lepší, než co měl na sobě teď? Pro něj to byly akorát tak kusy oblečení. "Dobře, děkuji," povzdechl si a balíček převzal.
"Také jsem vám přišel předat pozvání na takové malé... Uvítací setkání u příležitosti vašeho jmenování do čela projektu. Guvernér Tarkin i mladší komandér Krennic vás velmi rádi uvidí, stejně jako vaši noví spolupracovníci."
Galen sebou trhl. "Setkání... To jako večírek?"
"I tak se to dá říci, ale nebojte, na Eadu se setkáte jen s vybranou společností vědců a jejich rodin, nemusíte se obávat žádných nepřístojností."
...Vzali mi rodinu, vzali mi naprosto všechno, nutí mě vytvořit zbraň ničící celé světy a teď mě zvou na večírek? Otřásl se.
"Pokusím se, udělat si čas... Uvidím," řekl nakonec, i když mu bylo jasné, že bude stejně donucen jít. Voják to věděl také. Proto jen přikývl a odešel.
Po několika velmi bezútěšných hodinách strávených bezcílným bloumáním po středisku se Galen Erso převlékl do nové uniformy a začal se psychicky připravovat na to množství lidí, na které věděl, že se stejně nikdy nepřipraví. Když vyšel ze své ubikace, vypadal jako bez života.
"Galene, tady jsi!" ozval se náhle důvěrně známý hlas. Blížil se mladší komandér Orson Krennic se sklenicí jantarově zlaté tekutiny v ruce. "Je mi potěšením tě přivítat v této okouzlující společnosti." A dříve, než stačil vědec cokoliv říci, už byl uveden do konferenčního sálu, který pro tentokrát posloužil jako společenská místnost. Vzhledem k její omezené kapacitě působila přeplněně, což některým evidentně moc nesvědčilo - většina z této kategorie vlastnila stejné uniformy jako Galen, a posedávali u stolů. Dále tu byli důstojníci - těch bylo nejvíc. Středem pozornosti byl guvernér Tarkin, který bavil společnost nějakou historkou o svém slavném vítězství.
"Vychloubačný idiot," zamumlal Orson směrem ke Galenovi. "Dávej si na něj pozor, už jednou tě obvinil z velezrady, nebude mu dělat problém udělat to znovu."
Erso jen slabě přikývl - večírky z duše nesnášel a ty, kterých se v mládí zúčastnil, většinou proseděl někde v koutě. Vzhledem k obsazenosti těchto strategicky výhodných míst byl ovšem tentokrát bez šance.
"Mladší komandére, doktore, tady jste," Tarkin zvedl koutky v náznaku úsměvu. "Připojte se k nám. Všichni již očekávali váš příchod, už jsem se skoro bál, že vám zdravotní stav zabrání v účasti, doktore."
Galen se velmi nervózně usmál. "Nemohl jsem odmítnout takové pozvání," zamumlal nakonec.
"Ovšemže ne. Jste hvězdou večera, jedním z nejskvělejších mozků Impéria. Mí lidé se nemohou dočkat, až jim o sobě něco řeknete. Ale nepředbíhejme. Dejte si."
Elegantním gestem ruky poukázal na sklenici na stole. Galen nikdy nebyl nadšeným alkoholikem, ale tentokrát naznal, že má všechny důvody pít.
"Děkuji vám, guvernére." A zbledl ještě víc. Co by měl prezentovat? "Dobrý večer, dámy a pánové, jmenuji se Galen Erso, neschvaluji války, utekl jsem před Impériem a nesmyslným zbrojením, našli mě, zavraždili mi ženu, přišel jsem i o dceru a teď jsem tady prakticky jako vězeň ve zlaté kleci, abych stvořil nejstrašlivější zbraň hromadného ničení." ...To asi nebude dobrý způsob prezentace.
"Je skvělé vidět, že jste se vzpamatoval tak rychle. Věřím, že už budete schopen plně se věnovat svému výzkumu, který jste již jednou, naprosto neuváženě a ze zcela neznámých důvodů ukončil..." protáhl Tarkin s náznakem ironie.
"Galen Erso se stal obětí intrik Separatistů, guvernére. Zcela vymyli mozek jeho manželce. Byla to taková příliš dobrodružná, volnomyšlenkářská a velmi idealistická žena, kterou hluboce a oddaně miloval, věřím, že zrovna vy chápete hloubku citů v manželství," vložil se do toho Krennic, s malinko větší dávkou ironie. "Tedy, alespoň admirálka Daala o něčem takovém posledně mluvila. Zajímavá žena, to ano..."
Při zmínce o Daale, jeho milence, Tarkinovi jen lehce cukl koutek úst, ale jinak zachoval klidnou tvář. "Ach tak. Láska zaslepí i silné muže, není tomu tak? Je dobře, že byl tento krajně negativní vliv odstraněn. I když samozřejmě nepochybuji o tom, jak moc ta ztráta bolí." Jeho tón však obsahoval asi tolik soucitu jako rozestavěný reaktor Hvězdy smrti.
"Velmi," opatrně odpověděl Galen a raději se napil, aby nemusel vytvořit souvislou větu.
"Bohužel, stalo se," povzdechl si Krennic. "Také velmi lituji toho, co se stalo. Ale jsem přesvědčen, že všechny ty krystaly a dostupné technologie srdce tak znamenitého vědce vyléčí, nemám pravdu?"
"Jistě..." Erso nedokázal vytvořit jiné než jednoslovné odpovědi, ale i to pro něj bylo nadlidským výkonem. Navíc ucítil chladný pohled kapitána Pterra, mlčky stojícího v jejich blízkosti. Jeho uniforma byla totožná s tou Krennicovou, včetně pláště, ale černá. Stál tam jako socha a bedlivě kontroloval každé jeho slovo. Ať už byl účel jeho přítomnosti jakýkoliv, pravděpodobně to nebylo dělat Ersovi psychickou podporu.
"O tom nepochybuji. Tady Krennic je přesvědčen, že jste pro naše výzkumy klíčovou osobností, doktore. Velmi rád bych mu to věřil i přes jeho poněkud nejasnou minulost a, řekněme, politické pozadí."
"Do politiky jsem se nikdy míchat nechtěl," tiše odvětil Galen, přesvědčen, že nemá co ztratit. "Neměl jsem ambice ani potřebu podporovat války a zabíjení, jestli je toto zrada..."
"Galen chce jen říci, že náš cíl je prakticky jeden a ten samý," přerušil ho Krennic spěšně. "Ubránit mír. A náš projekt je přesně to, co nám k tomu dopomůže. Uvědomte si, pánové, jakou obrovskou palebnou silou budeme disponovat. Jen naprostý blázen by si dovolil zaútočit proti Impériu." Ačkoliv přesně toto doktor Erso říci nechtěl, raději mlčel. Pobočník Pterro, který jej stále sledoval, jen souhlasně přikývl.
"Jistě, doufám tedy, že nyní doktor Erso bude preferovat účinné postupy, nijak ovlivněné myšlenkami jeho příliš idealistické manželky. Anarchie je v mé Iniciativě nepřípustná," protáhl Tarkin s lehkým úšklebkem. Jestli Erso zklame, nemá jediný důvod ho nechávat naživu.
O co jim všem jde? Chtějí mě zničit? To se jim povedlo znamenitě. Galen s povděkem přijal, když mu obsluhující droid dolil. Jeho nezvyk na alkohol si začal vybírat svou daň. Jako by ta vnitřní bolest, kterou cítil, najednou zeslábla. Jako by na ničem nezáleželo, na něm, na Krennicovi, ani na Tarkinovi. Všechno mu bylo naprosto srdečně jedno.
"Slibuji, že anarchii na tomto pracovišti nestrpím, guvernére," zamumlal. "Na tom nemám nejmenší zájem."
"To je dobré vědět," přikývl Tarkin a změřil si vědce ledovým pohledem, tentýž pohled pak stočil na Krennica. "Je to vedoucí pracovník zvolený vámi, za jeho práci tudíž nesete zodpovědnost."
Galen se zhluboka nadechl. "Já nejsem nesvéprávný, guvernére, vzali jste mi všechno, ale schopnost jednat sám za sebe ještě ne." Zněl docela pevně, ale byl to hlas muže, který v hloubi duše ví, že nemá co ztratit. Krennic i Pterro sebou trhli. Tarkin se však tvářil nanejvýš nezúčastněně. "O tom nepochybuji, doktore." Na jeho pokyn droid přinesl další podnos se třemi skleničkami se zlatou tekutinou. Nešťastný Erso po sklenici natáhl ruku skoro až dychtivě. Guvernér roztáhl ústa v chladném úsměvu. Když se Krennicův zvolený vedoucí výzkumník zlije do němoty hned první den, bude to další bod pro něj. Na rozdíl od Galena mu totiž alkohol v tomto množství problémy rozhodně nedělal.
Krennic těkal pohledem z jednoho na druhého. Kapitán Pterro stál mlčenlivě po jeho boku, jako by byl připraven k zásahu. A chvíli bylo ticho. Tedy, zábava pokračovala, ale v ten moment to vypadalo, že se celý vesmír zastavil v okamžiku rozpačitého trapného ticha.
Galen dopil další sklenici. Tarkin mu hned nabídl další. "Poslyšte, doktore, možná přichází vhodná chvíle říci nám o vašem velikém projektu."
Krennic se nadechoval, že řekne něco diplomatického, ale to už Galen povstal. Cítil, jak se mu zvedá hladina adrenalinu, z veřejných projevů měl hrůzu. Tentokrát byl ale posilněn alkoholem a naštěstí ne tolik, aby nevěděl, co říká. Sál utichl.
"Guvernér mě požádal, abych vám popsal, co obnáší má celoživotní vědecká práce," začal trochu nejistě, ale pořád to nevypadalo na beznadějný případ, "Zkrátka a dobře, je velmi těžké to shrnout. Věnoval jsem svůj výzkum krystalům kyber, protože v nich vidím veliký potenciál pro budoucnost. Mým cílem je zařídit, aby bylo z minimálního množství investované energie získáno množství několikanásobně větší, což se dá zařídit správnými tvary a kombinacemi jednotlivých krystalů. Do odborných detailů zasvětím odborníky později a..." musel se nadechnout a zase se napít. "...a ostatní se budou muset spokojit s tímto stručným vysvětlením... Já... Doufám, že vzniklá zbraň nebude zneužita. Ať už jsou naše výtvory jakékoliv, ať máme sebelepší a sebevíce drahou technologii, nemůžeme zapomenout na to nejcennější - na lidské životy," dodal nakonec. Chvíli bylo ticho. Pak se ozval rozpačitý potlesk. Galen se ztěžka posadil a chvíli nepřítomně hleděl před sebe, Musel se vzpamatovat z toho, co právě řekl.
"Hezky řečeno," pokývl Tarkin, který ho celou dobu pozoroval. Bylo mu jasné, že na tohoto vědce bude muset dávat pozor.
Naproti tomu Krennic se usmál a poplácal ho po zádech. "Skvěle řečeno. A není třeba se obávat. Zbraň s takovou palebnou silou bude spíše jako hrozba, pravděpodobnost skutečného využití její palebné síly je nulová."
Galen by tomu velmi rád věřil, ale... "Když už ji tedy nehodláte využívat, tak proč ji stavíte?"
Nastalo zase to trapné ticho. Tarkin jen pozvedl obočí a mlčky pohlédl na Krennica. Ten nešel pro vysvětlení daleko. "Jak jsem řekl, pouze jako velmi účinnou výhrůžku pro zbytky Separatistů."
"To už mi bylo řečeno," zamumlal Erso.
"Kapitáne Pterro, odveďte doktora Ersa do jeho ubikace. Vypadá, že je poněkud společensky unavený," přerušil je guvernér s ledovým klidem.
"Myslím, že Galen není idiot, a že je schopen si říci, kdy se mu bude chtít odejít," odtušil mladší komandér. "A opět připomínám, že je Pterro můj pobočník."
"A já myslím, že nemám zapotřebí poslouchat vaše malicherné hádky," odsekl Galen, dřív než si svou odpověď vůbec stačil promyslet. Oba se k němu otočili s lehce překvapenými výrazy. "Co je, zavoláte stráže? Kapitán Pterro mě zvládne do cely doprovodit sám." A prudce se zvedl a zamířil ke dveřím, následován kapitánem.
"Dávejte si na něj pozor, mladší komandére," uzavřel rozhovor Tarkin. "Je v něm příliš mnoho vzdoru."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama