Návrat

13. ledna 2017 v 13:18 | Fritzi |  Rogue One: Střípky z izolace
Po shlédnutí Rogue One jsem se v záchvatu nadšení rozhodla pro cosplay Galena Ersa. No, přiznávám, bylo to pod malinkým nátlakem ze strany jistého nejmenovaného cosplayera ředitele Orsona Krennica. A jak už to tak dělávám (viz Cesty blázna a jeho šály), ráda si ke svým postavám píšu povídky jako studie charakterů.
Na Cesty jsem docela hrdá, takže jsem je publikovala prakticky bez váhání. V případě Star Wars jsem se ale zdráhala. Proto onen nejmenovaný cosplayer Orsona Krennica sehnal posily a tím pádem jsem byla donucena svoji "ersárnu" vydat.
Na jejich obhajobu: za odměnu dostanu flašku. Možná i dvě.

Rogue One: Střípky z izolace


Děj povídky se točí kolem Galena Ersa v době, kdy přišel o rodinu a byl donucen pracovat na plánech Hvězdy smrti. Zavede nás na odlehlou planetu Eadu, kde probíhá jeden z nejdůležitějších vědeckých výzkumů pro Impérium. Vše je obklopeno intrikami imperiálních důstojníků, propagandou a všeobecnou nejistotou.

Poznámka: Krennicovu hodnost Lieutenant Commander jsem po konzultaci přeložila jako mladší komandér. Kdo přijde s lepším překladem, dostane zlatého bludišťáka.

Měli všechno, na co si jen mohl vzpomenout. Prostorný, luxusní byt, stálý příjem, klid, a to nejdůležitější - rodinnou podobu. Obývacím pokojem se rozléhal dětský hlásek, slabikující z knihy říkanek pro děti. "…při…sed…l si chapa… chapadla? Mami, co jsou to chapadla?"
Matka se usmála, pak se zarazila. Některé věc, byť triviální, se vysvětlují dost těžko. "V galaxii jsou různí živí tvorové. A tak jako my máme ruce, oni mají chapadla." A rozhodla se, že bude lépe přiblížit to obrázkem. "Většinou jich mají více, než lidé rukou. A jsou mnohem ohebnější."
Malá Jyn vypískla nadšením. "Mami, já chci chapadla!"
"Jak ale říkám, lidé je nemají." Zasmála se Lyra Erso pobaveně. To ale dívence nebránilo v tom, aby odložila knihu, vyskočila na nohy a začala pobíhat po pokoji se slovy "Mám chapadla!" Obývací pokoj jí byl málo, a tak vrazila do pracovny a skočila zezadu na svého otce, který seděl skloněný nad nějakými nákresy a výpočty, kterým ona ani za mák nerozuměla. "Tati, mám chapadla!" A omotala mu ruce kolem krku, až se vědec zakuckal. "Hvězdičko, udusíš mě!" Děvčátko ho s nevinným výrazem pustilo.
"Chapadla raději neměj. Většinou jsou dlouhá, slizká, a pletou se všude…" Poznamenal roztržitě a snažil se vybavit si, na čem to vlastně zrovna pracoval. Jeho způsoby přemýšlení mohly připadat nezasvěceným poněkud úsměvné, jelikož si občas čmáral náhodná čísla prstem do vzduchu.
"Ty počítáš na prstech? Já ti pomůžu!"
Galen Erso se pousmál. "No, myslím, že tyto počty by se ti moc nelíbily, ale až budu potřebovat, tak ti řeknu, to se neboj." Jyn ale byla neodbytná. Vyškrábala se mu na klín a zkoumavým pohledem projela všechny otcovy poznámky a nákresy. "Tati, proč pořád kreslíš jen takový čmáranice? Vypadá to jako… divný kytky."
On neměl to srdce ji poslat pryč, proto se zhluboka nadechl, a začal vysvětlovat: "Víš, Hvězdičko, pracuji na výzkumu krystalů Kyber. To je naprosto jedinečná kombinace organických a anorganických látek, vytvářející krystal, jehož fyzikální vlastnosti jsou velmi užitečné pro rozvoj galaxie. Mimo jiné dokážou emitovat obrovské množství energie, což se snažíme využít. Zajímavé je, že na velikosti tolik nezáleží, spíše na úpravě, fasetování - je nutné eliminovat všechny vakance a jiné poruchy krystalické mřížky a…"
Jyn se na něj podívala dost nechápavě. "To nechápu…"
Galen se zamyslel, jak zjednodušit i tak dost triviální vysvětlení. "Prostě jsou to krystaly, které za jistých podmínek emitují…"
"Co je to… etim… emitují?"
"Vyzařují. Vyzařují mnohonásobně větší množství energie…"
Dívenka stále nevypadala, že by se jí toto vysvětlení zrovna zamlouvalo. Po dalších marných pokusech se vědec zhluboka nadechl a prohlásil: "Prostě zkoumám krystaly, které září…"
"Jé, ty zkoumáš svítící kamínky?" Toto vysvětlení malou Jyn dokázalo dostatečně nadchnout. "Já chci taky zkoumat svítící kamínky!" A popadla jeden list papíru, barevnou tužku a začala kreslit jakousi hroudu, a kolem ní čárky, které měly jakože znamenat, že ona hrouda září. V kombinaci s Galenovými výpočty a náčrtky to vypadalo poněkud úsměvně, ale vzhledem k jejich už tak dost zmateném provedení, se tam tento drobný dětský umělecký projev dokázal ztratit…



Alespoň toto mohl mít. Kdyby odvrhl veškeré morální zábrany a nahradil je "loajalitou k Impériu". Mohl si užívat komfortu, který mu nabízel jeho dávný přítel Orson Krennic. Ale odmítl to. A proto to vše, během několika minut, ztratil.
Rozhlédl se kolem. Celá kóje byla sterilně čistá a on sem těžce nezapadal, neměl ale ani pomyšlení na to, aby se se sebou snažil něco udělat. Jenže ani toto nebylo na jeho rozhodnutí. Dovnitř vstoupil důstojník v čistě bílé uniformě a nakrčil nos. "Mladší komandér Krennic vám posílá vaši uniformu, doktore, a vzkazuje, že by vám prospělo seznámit se s fenoménem zvaným koupelna."
Galen Erso vzhlédl, ale neřekl nic. Jen mlčky vstal a pohlédl na něj. Jeho pohled však prozrazoval, že se jeho mysl nachází v jiné dimenzi, a že pro tuto dimenzi věci jako "koupelna" nehrají vůbec žádnou roli. Vykročil ale daným směrem. Důstojník ho následoval a vypadal, že jeho největší obavou je, aby se o něj "ten špinavý farmář" náhodou neotřel.
"Hodláte mě snad sledovat až do koupelny?" Zamumlal Galen, když si uvědomil jeho přítomnost.
"Komandér Krennic mě pověřil péčí o vaše bezpečí."
…Jistě. Abych náhodou nebyl první v galaxii, kdo se dokázal utopit ve sprše. Ani teplá voda, mýdlo, holicí strojek, nic z toho, nedokázalo smýt vinu, kterou cítil. Odraz v zrcadle, který spatřil, tomu také zrovna nepomohl. Byl z něj jen další imperiální důstojník. Udělali z něj vojáka, co hůř, kolečko v soukolí pohánějící nejničivější projekt, který kdy galaxie poznala. Vyšel z koupelny. Důstojník v bílém uznale pokývl a přestal krčit nos. "Teď se musíte vrátit. Je to opravdu jen pro vaše bezpečí."
"Jistě, jak jinak," zamumlal Erso a vrátil se zpět. Ze všeho nejvíc teď toužil po klidu, který mu ale neměl být dopřán, jelikož dovnitř vstoupil jeho starý známý.
Z ramen mu splýval bílý plášť a mohl se tvářit triumfálně, ale neudělal to. Namísto toho nasadil výraz hluboké soustrasti. "Je mi líto, co se stalo, Galene. Nemohl jsem tomu ale zabránit, a chci, abys to věděl. Já nechci být tvůj nepřítel, a ty to víš."
Galen Erso vzhlédl. "Omluva nikoho k životu nepřivede, Krennicu. Lyra je mrtvá."
"Ale Galene. Vím, že ti ta žena zlomila srdce, však cítím podobné zklamání. Byla to jistě skvělá bytost a velmi oddaná manželka, kterou by ti jeden záviděl. Rve mi srdce, když jsem dnes spatřil, co z ní Separatisté udělali."
"Separatisté? Lyra nikdy nesympatizovala se Separatisty!"
Orson Krennic jen zavrtěl hlavou a afektovaně si povzdychl. "Drahý příteli, je strašné vidět, jak moc tě ta zrada zničila. Máme informace, že během tvého nešťastného zajetí na Valltu získala dosti pochybné konexe. To proto na tebe tak tlačila a donutila tě vzdát se práce, kterou jsi miloval, v momentě, kdy jsme byli tak blízko k úspěchu."
"Mýlíš se!" namítl Erso rozhořčeně. "Lyra měla pravdu, nechtěla, abych pracoval na vývoji zbraní a já s ní souhlasil. Nechtěl jsem a nechci být součástí tvých válek."
Vysloužil si jen další povzdech. "Máš brilantní mysl, Galene, ale jen pokud jde o vědu. Pokud jde o chod státu, máš se ještě co učit. Není to žádná moje válka, je to válka, kterou rozpoutali následovníci Separatistů, anarchisté, a jiní zastánci agrese a zbytečného zabíjení. Impérium musí své občany před takovými pochybnými existencemi chránit. A shodli jsme se na tom, že bude nejlepší utnout veškeré náznaky anarchie hned v počátku, dříve, než bude celá galaxie vtažena do války, chaosu a destrukce. Proto je zde můj projekt, má superzbraň, které se bude obávat každá civilizace natolik, že se ani neopováží jakýkoliv konflikt zahájit. Náš cíl je stejný, milý Galene. Jen tvá cesta byla, bohužel, pomýlena tou strašnou zradou ze strany tvé ženy. Ale slibuji, že se nic takového už nikdy nestane a že najdeme i tvou dceru Jill, o kterou tě Lyra tak krutým způsobem připravila."
"Má dcera se jmenuje Jyn." Vědec ho tiše opravil a v jeho mysli se mísil odpor ke Krennicovi a Impériu s neutuchající bolestí ze ztráty.
"Ah, zapomněl jsem, má chyba, ale ať už se jmenuje jakkoliv, nedopustím, aby byla vychována podle pokřivených morálních zásad separatistů."
Galen neodpověděl. Doufal jen, že se tomu tak nestane, že Krennic jeho Hvězdičku nenajde. Nemohl dopustit, aby se z jeho milované dcery stala jen pojistka jeho naprosté loajality.
"Já chápu, jak se musíš cítit," pronesl Orson mírně, "Ale opravdu přísahám, že nedopustím, aby se něco takového mohlo stát znovu. Dostane se ti všeho, na co si vzpomeneš a budeš pod mou ochranou. Nemohu dopustit, aby tvé skvělé myšlení zůstalo nedoceněno. Teď získáš vše, co si za své úsilí zasloužíš."
Zasloužil jsem si Lyřinu smrt? Zasloužil jsem si ztrátu Jyn? Co já si ještě zasloužím? Bolestně si uvědomil, že pravděpodobně nic dobrého. Nevědomky přispěl ke stvoření něčeho strašného, a teď byl unesen, aby to dokončil. "Děkuji za tu účast, Orsone," zamumlal polohlasně, ale z tónu jeho hlasu byl patrný náznak hořkého sarkasmu. Věděl moc dobře, že koncept pravé lítosti už je jeho dávnému příteli naprosto cizí.
"Hlavu vzhůru," poplácal ho důstojník po rameni.
"Co potřebuješ?" Galen přerušil jeho rádoby účastný herecký projev. "Co ode mne ještě chceš, co tě přimělo mě hledat a zničit mi život?" Vmetl mu do tváře s nebývalou prudkostí.
Krennic na chvíli ztuhl, a pak vykouzlil poněkud nahořklý úsměv. "Chci jen to nejlepší, pro Impérium a také pro tebe. Bolí mě, když tě vidím se zlomeným srdcem, a ještě zmateného proseparatistckým blafováním tvé zrádné ženy. Hřál sis na prsou hada. Vím, že je těžké si to přiznat." Náhle jeho pohled ztvrdl. "Je to ovšem nezbytné, Galene. Já jsem tvůj přítel, ale co ti ostatní? Víš kolik lidí ti tvé schopnosti závidí? Co by dali za to, aby tě mohli otevřeně diskreditovat, udělat z tebe zrádce, separatistu. Ano, je to smutné, ale i takoví tu jsou. Podkopávají Impérium a vůli Císaře na každém kroku. Není to opovrženíhodné?" A pateticky máchl rukou a na svou otázku si sám odpověděl: "Je to ostudné! Bude lépe, když se z té ztráty vzpamatuješ v soukromí a nikomu o svých nemístných pochybnostech neřekneš. Nechci vidět, jak by toho využil třeba takový Tarkin." Jméno guvernéra pronesl tónem, jakým lidé obvykle označují něco nevábného vzhledu a zápachu.
"Proto ti nechám chvíli soukromí. Potřebuješ si odpočinout, po vší té zbytečně namáhavé farmářské práci, která se pro muže tvých kvalit tolik nehodila… A věřím, že se smutkem se lépe vyrovnáš o samotě. Mé stráže ti zajistí naprosté bezpečí. A slibuji, najdu tvou dceru a zařídím jí patřičné vzdělání." Věnoval mu velmi milý úsměv. "Drž se, drahý příteli." A zamířil k východu, bílý plášť za ním epicky vlál.
Galen Erso se jen otřásl odporem. Stáhl se do sebe a pomalu, ale jistě, začal propadat naprosté beznaději.

Zato mladší komandér Orson Krennic si dnes vykračoval s naprostou lehkostí. Na schůzi pak sebevědomě prohlásil: "Projekt je zachráněn. Náš nejlepší projektant je zpět a plně připraven sloužit naší věci."

Za způsobené psychické trauma se omlouvám.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 FelixE FelixE | E-mail | Web | 18. ledna 2017 v 12:27 | Reagovat

Miluju čtení vašich článků

2 Charlesfut Charlesfut | E-mail | Web | 23. září 2017 v 4:33 | Reagovat

<a href=https://www.viagrapascherfr.com/>Click here!..</a>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama