Lamentace Jaderného odpadu

9. prosince 2016 v 11:16 | Fritzi |  Smaženice z atomových hřibů
Škola mi nejde. Hodně mi nejde. Postrádám matematické myšlení na takové úrovni a taktéž nedisponuji sebemenší dávkou nadšení pro lineární algebru, porovnávání výsledků a bodových zisků, a tak podobně. A co dělá můj mozek místo snahy o pochopení?

Píše debilní básničky.

Odmocnina smysl nemá,
přišla chvíle hloupá,
kdy se na té odmocnině
oběšenec houpá.

Srdce svírá hluboký žal,
znám to já, on a i ty,
postupně tu objevujem
svoje vlastní limity.

Krvácíme dnes a denně,
ztratili jsme pohodu,
jak tu všichni beznadějně
konvergujem k odchodu.

Nepřítel je nelítostný,
hází různá epsilon,
při zadání testu teskně
zvoní, zvoní zrady zvon.

Když už tedy vyletíme,
v tom je taky fyzika,
náš let přesně spočítají,
ti, jichž se to netýká.

Volným pádem padám k zemi,
rychlost "v" je závratná,
zanedbáme odpor vzduchu,
odpověď je převratná:

Derivace rychlosti
je okamžité zrychlení,
které ale roste prudce,
Ne, tohle pro mě není.

Výpočet byl jednoduchý,
tady máme výsledek,
po pádu z okna vyšších cílů
zbude po mně mastný flek.

To všechno má jediný dopad:
stává se ze mne Jaderný odpad.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama