Článek o tom, že stále existuji

27. října 2016 v 20:56 | Fritzi |  Já a zase já
Když už si vedu blog, bylo by hezké alespoň za čas napsat nějaký osobní článek. Tedy, to je všeobecně platný princip. Jak se tak koukám na ten svůj blog, vypadá to, že bych měla tento výrok značně poupravit - Bylo by hezké jednou za čas napsat alespoň nějaký článek. Jelikož je čas relativní pojem a má kreativita je shora i zdola omezená, tak se tímto výrokem pravděpodobně řídit ani nebudu.

Nevím, jak se to stalo, ale je ze mne vysokoškolák. Konkrétně student Experimentální jaderné a částicové fyziky na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské Českého vysokého učení technického v Praze (kdo to řekne desetkrát rychle, má zlatého bludišťáka). Zní to pekelně důležitě. Dokonce i vyučující nám neustále kladou na srdce, jak moc jsme elitní fakulta. Ve zbylém čase nás ujišťují, že tak tři čtvrtiny z nás neprojdou do dalšího semestru.




Těžko tedy říci, jestli jsem se přihlásila do Hunger Games, či do výcviku tajné služby Kingsman. Každoúádně, jestli prolezu první semestr, tak budu asi dost dobrá. Nemohu říci, že by mne to nebavilo.
Dokonce jsme po čtrnácti dnech konečně měli i fyziku.
Pokud jde o mé pocity z učiva, nebudu vás zatěžovat tím, co vše mi nejde a popojedeme.
Další kapitoplou bylo spolubydlení.
Podala jsem žádost na dvě koleje - smůla. Skončila jsem na Strahově, stejně jako všichni ostatní.
Takže mám ubytování ne nepodobné socialistické věznici.

Vidíte tedy velikost pokoje a také to, že introverta milujícího osobní prostor, to poněkud irituje. Kromě toho jsem získala spolubydlící, bez které by se vesmír nebo přinejmenším já velice ráda obešla. Bylo to na vraždu. Na výše uvedeném obrázku vidíte, že bych si vraždou možná i polepšila, pokud jde o ubytování. Naštěstí se mi po necelém měsíci vzájemné nevraživosti a nedostatku spánku způsobeného vzájemným vyrušováním podařilo přestěhovat ke spolužačce, na kterou si nemohu stěžovat. Je zlatá, má ráda pořádek a navíc pokoj vybavila vlastním nábytkem a tudíž se na to dá koukat. Abych nezůstala pozadu, udělala jsem totéž a tak máme pravděpodobně jediný uklizený a organizovaný pokoj na patře.
Stejně jako ona, i ostatní spolužačky je možné řadit do seznamu snesitelných inteligencí, nebo alespoň mezi lidi, které nechci zabít. Vlastně mohu říci, že na lidi mám v podstatě štěstí. Nakonec mě nemají za exota ani poté, co jsem místo seznamovacího víkendu blbnula v kostýmu na Coniáši a druhý den jsem od nich utekla v ZOO, protože mě chytl záchvat sociofobie.

Takže - co dodat? Pravděpodobně jsem měla na srdci něco důležitého, ale to jsme v průběhu psaní článku úspěšně zapomněla. Držte mi palce - je to škola, kterou opravdu chci dodělat.

PS: Třeba se mi povede resuscitovat tento blog.
PPS: A nebo taky ne.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama