Zakázaná zóna s velkým zet

26. ledna 2016 v 10:56 | Fritzi |  Můj vnitřní mýval
Jednoho dne jsem prohlásila, že sama začnu psát, až bude Zemi nejhůře. Pak jsem jednoho krásného dne vlezla na tumblr.com a můj vnitřní mýval Hevík, který má podivnou slabost pro Classic Who, objevil vysoce výživné žrádlo. S hrůzou jsem totiž shledala, že až příliš mnoho lidí šípuje klasické Doktory s Vládcem. Uvědomila jsem si, že konec vesmíru je blízko, a ve své hrůze jsem napsala svoji vůbec první fanfikci. Jde vlastně o reakci na všechny ty pochybné obrázky (odborně jim říkáme OBRZKY), které ve mně vyvolaly touhu použít ruční šlehač na oči.

Inspirací mi byl příběh Logopolis, který byl vrcholem éry čtvrtého Doktora. Mám pro něj slabost, jednak díky špičkovým hereckým výkonům Toma Bakera a Anthonyho Ainleyho, jednak protože je to jediný příběh, který je můj úžasný přehrávač schopen přehrát vždy (netuším proč).

Poprosila bych vás o shovívavost, když jde o prvotinu, ale vzhledem k tomu, že se sama zabývám poněkud krutým rýpáním do literárních děl ostatních, mám pocit, že se můžu jít akorát tak bodnout. Takže, jen do mě!

K ději:
"Každá planeta, každý stát, každé město, ba i každý dětský pokojík má svoji zakázanou zónu."
Doktor však netuší, že svou Zakázanou zónu má také vesmír...

Vesmír ohrožuje dosud nepoznané zlo, které děsí dokonce i Vládce. Situace je zoufalá a proto se musí spojit s Doktorem, který jako jediný může odvrátit nevyhnutelnou katastrofu, ač ho to může stát život. Podaří se vesmír zachránit? A je katastrofa opravdu nevyhnutelná?
Odpoví vám můj vnitřní mýval Hevík v této povídce.



Bylo opravdu nudné, šedavé zimní ráno. Sníh evidentně zaspal, a jelikož to bylo všemocnému Počasí hloupé, namísto něj padla mlha. Nebylo vidět na krok a Doktor naznal, že opět zaparkoval o pár světelných let vedle. Hlavou mu začala vrtat myšlenka, že ti, kdo se o jeho TARDIS vyjádřili jako o "Starožitnosti" měli vlastně pravdu. Rychle ji však zaplašil, věděl, že by se mu ta stará dobrá (a vskutku obstarožní) budka taky mohla toužit pomstít. Rozhodl se tedy pro druhý pokus.
Z jeho úvah ho vytrhl zvuk druhé TARDIS. Ale ne, pomyslel si, Pánů času si v poslední době užil až až. Nedokázal se však ubránit zvědavosti a šel za tím zvukem. Ta druhá materializovala o dost ladnějším způsobem než ta jeho a přijala podobu antického sloupu. Doktor musel uznat, že ať už v ní je kdokoliv, zjevně jde o někoho velice elegantního. Ten někdo se však z TARDIS vypotácel poněkud neelegantně a padl k zemi. Ač byl Doktor na Pány Času docela naštvaný, nedokázal by si odpustit, kdyby ho tam zanechal bez pomoci. Sklonil se k němu. "Jste v pořádku?"
Ten druhý vytřeštil oči. Znal tu tvář, která se nad ním skláněla. "Doktor," vydechl a zkřivil ústa v úšklebku. Byl to muž, střední postavy, tmavovlasý, oblečený v černém sametovém fraku. Doktor ho nepoznával. Poupravil si klobouk na hlavě a vytáhl z kapsy krabičku: "Jelly Baby?"
Muž na zemi se chvíli vzpamatovával z evidentního prodělaného šoku: "To je tak... typické Doktore! Já jsem se sem přišel uklidnit a odreagovat... A vzpamatovat! A ty si sem prostě přijdeš, a nabízíš mi Jelly Babies? Hodláš mi ničit i tento plán?"
"Plán?" Doktor trochu vykulil oči... "Kdo jste? Nepřišel jsem vám kazit plány, jen jsem viděl, jak jste se tu vysypal z toho sloupu. To normální Gallifreyané nedělávají."
"Já nejsem normální Gallifreyan, Doktore," odsekl druhý Pán času a raději se alespoň zvedl do sedu. "A ty to moc dobře víš."
"Tak tedy, vy nenormální Gallifreyane, jaké je vaše ctěné jméno?" Doktorovi z neznámých důvodů připadal povědomý...
"Řekněme, že jsem se změnil takřka k nepoznání. Ale hádal bych, že jsme se nedávno setkali. Koukám že ti ta... vražda nakonec prošla."
"Vražda... Jak to... No ovšem. Vládce." Nebylo možné si nepovšímnout údivu s příchutí zděšení, co se zračil v Doktorových očích. "Zregeneroval jsi?"
Vládce ho mávnutím ruky zarazil. "Dočkej času, jsem z budoucnosti. Zrovna tobě své osobní záležitosti svěřovat nebudu." Uchechtl se. "Ale ano. Jsem to já."
To mu tak scházelo. Právě prodělal jeden z nejhorších traumatických zážitků a koho nepotká? Doktora. TOHO Doktora, jehož regeneraci zavinil. Pak si ale uvědomil ještě horší skutečnost. Proti té zlovolné síle, která způsobila trauma i jemu, nejzlejšímu muži vesmíru, se musí bojovat. A Doktor je i tentokrát ten jediný použitelný spojenec.
"A co tě přívádí?" Doktorovy oči ho pozorovaly s notnou dávkou nedůvěry.
"Jdu se spojit s touto mlhou a ovládnout vesmír..." ucedil Vládce ironicky, "Vlastně jsem naznal... Že potřebuji tvoji pomoc."
"Oh. Tak s tím nepočítej."
Dostalo se mu přesně té odpovědi jakou čekal. Zkusil to tedy jinak:
"Říká ti něco Zakázaná zóna?" Dost o tom pochyboval. Tvář jeho zapřísáhlého protivníka se však rozjasnila. "Ale ovšem! Každá planeta, každý stát, každé město, ba i každý dětský pokojík má svoji zakázanou zónu!"
"Ale Doktore. Mě teď nezajímají zakázané zóny dětských pokojů. Myslím tu Zakázanou zónu s velkým zet."
"Jako s velkým zet ve slově 'zakázaná' a nebo ve slově 'zóna'?"
I tentokrát Vládce pocítil nutkavou potřebu ho někam shodit. "Myslím to vážně, Doktore," protáhl. "Vlastně na tomto zákroku závisí osud vesmíru. Ale pokud tě to nezajímá..." Zvedl se a oprášil svůj výstředně elegantní sametový frak.
Doktor ho pozoroval ještě s větší dávkou nedůvěry. On něco chystá. A musí mu v tom zabránit, ať už je to cokoliv. "Tak povídej. Co se děje v té tvé Zakázané zóně s velkým zet?"
"Jde o malou planetu na samotném okraji vesmíru. V těchto místech se náš vesmír trhá a vytváří průchod do paralelního vesmíru. A k nám z něj proniká nepředstavitelné zlo. Můžeme to vyřešit. Společně." Dodal s úšklebkem. "Vlastně nám nic jiného nezbývá. Vesmíru chci vládnout, nechci, aby byl zničen."
Doktor se nad tím zamyslel. V každém případě je tu nebezepčí. I kdyby ta věc v Zakázané zóně byla čistým výmyslem, stále by vesmír ohrožoval Vládce. Rozhodl se tedy riskovat. "Dobrá... Nerad to říkám, ale měl bych to prošetřit."
I toto Vládce čekal. Doktor je předvídatelný, jako vždy. "Račte si nastoupit, pane," s ironickou poklonkou ukázal na TARDIS. "Do toho tvého kredence vstoupit nehodlám," dodal, když viděl, jak se zdráhá. Jeho úhlavní nepřítel jen potlačil nutkání reagovat na tuto urážku. "Stojíš mi na šále," řekl nakonec.
Cesta byla cokoliv, jenom ne příjemná. Vládcova TARDIS nesla Doktorovu přítomnost na palubě s jakousi nelibostí. O to víc její pán, kerý si nedokázal odpustit rýpavé poznámky zejména na adresu Doktorova vkusu. Bylo až s podivem, že oba dva dokázali přežít celou dobu bez újmy na zdraví.

Doktor vystoupil z Tardis a rozhlédl se kolem. Temná, nehostinná krajina. Jakoby vše bylo černé. Nad tímto bezútěšným výjevem se klenulo hvězdné nebe. Hvězdy svítily ve své ignoranci a mezi nimi se klikatila zářivá trhlina. Z ní se jako sníh na zem snášely zářivě bílé kusy papíru. Byla to až skoro dojímavá podívaná, jak neposkvrněné bělostné listy dopadají na holou černou zem. Poetičnost tohoto výjevu se však rozplynula v momentě, kdy Doktor jeden z listů zvedl a letmo přečetl. "Co to má jako být? Vogonská poezie?"
"Nikoliv, drahý Doktore. Toto je primární myšlenkový zdroj tohoto vesmíru. Za touto trhlinou se nachází paralelní vesmír, jehož obyvatelé rozhodují o tom, co se stane zde. A bohužel došlo k jisté kontaminaci. Mutaci těch všemocných bytostí..."
"Mutaci?" Doktorovi se to přestávalo líbit.
"Ano. Vyskytla se temná strana. Zlo větší, než jsem si dokonce i já dokázal představit," dodal významně.
"To jde?" Doktor nemohl uvěřit vlastním uším.
"Evidentně. Jen čti. Ale cokoliv přečteš či uvidíš, čeho se byť jen dotkneš, to jednou uděláš," zle se zasmál a sám se vyhnul letícímu papírku, který "zdobil" výjev jeho a Doktora ve značně komproitující situaci. Doktor bohužel uhnout nestačil a spatřil co vše by mohl s Vládcem dělat... Natáhl k němu ruku.
"Ale NE!" Vládce se odtáhl. "Braň se tomu, jinak to opravdu uděláš!"
Jeho nepřítel evidentně svedl náročný vnitřní boj, předtím, než mu dal jasně najevo, že ho líbat opravdu nehodlá. "Co to, k čertu, bylo?!"
"Pochybný obrázek. Zkráceně tomu říkám obrzek," poučí ho. "Bohužel se nás týkají až přiliš často."
"Kdo tohle vymýšlí?" Vládce se jen pousmál nad tím šokovaným pohledem. "Již jsem ti to řekl. Ale pokud trváš na jméně... Říká se jim Mývalové."
"Mýval? Vždyť je to takové roztomilé zvířátko.."
"Ale Doktore... začínáš mi připomínat... no, dočkej času." Ty otázky vážně trochu připomněly Adrica, beztak od něj něco převzal. "Půjdeme. A jak jsem řekl, jakákoliv z těch myšlenek bude mít účinek na tvoji mysl."
"Jak toto vůbec víš?"
"Víš, Doktore, na Gallifrey v archivu bys našel věci, kterým bys sám neuvěřil. Tak pojď. Musíme se dostat k té trhlině. Má TARDIS tam odmítá přistát."
"Že se jí vůbec nedivím..." zamumlal Doktor a jen tak tak se vyhnul dalšímu bělostnému děsu. Čím blíže se však dostávali k trhlině, tím hustší ta chumelenice byla.
"Opravdu si nedokážu představit civilizaci, kde by takový ten chlupatý medvídek dokázal ničit vesmír..." Vládce obrátil oči v sloup. "Mýval je pouze vědecké označení. A i kdyby ne, nezapomínej na to, že žijí v paralelním vesmíru, kde je možné cokoliv."
"Geniální jako vždycky," s úsměvem odvětil Doktor a přitáhl ho k sobě. "Ty... PUSŤ MĚ!" I přes všechny protesty Vládce ho jeho úhlavní nepřítel vzal do náruče. "Jsi tak hebký. Jako kočička... CO TO DĚLÁM?" Když se vzpamatoval, prostě ho pustil na zem.
"Já ti říkal ať se tomu vyhýbáš," ucedil Vládce, když se zvedal ze země. "Jsi ještě větší idiot, než jsem si myslel."
"Některým se prostě nevyhneš," ospravedlňoval se Doktor. "Jsou jich statisíce!"
"Tak se nějak vyhýbej těm, které se týkají mě, buď tak laskav."
Tento požadavek byl už naprosto nereálný. Ostatně, kdo by dokázal projít chumelenicí, aniž by se dotkl jediné sněhové vločky.
"Máš vůbec nápad, jak tu trhlinu zavřít? Nebo jsi takové informace nemohl nikde ukrást?"
"Drahý Doktore, a proč myslíš, že jsem tě sem přivedl?" Vládce odpověděl s úsměvem.
"Já nevím... Protože mě miluješ?"
"Říkal jsem ti ať na to nesaháš..."
"Ne, teď vážně," podíval se na něj Doktor. "Jak to hodláš udělat?"
"Věc se má tak, že ty všemocné bytosti stvořily náš vesmír. A to okolo jediné osoby. A to jsi ty. Všechno v tomto vesmíru se točí okolo tebe. Naprosto všechno..."
"To je ale naprostá pitomost..."
"Není to pitomost! Proč myslíš, že všechny mé geniální plány mohl zmařit takový idiot jako jsi ty?" pozvedl obočí. "Ačkoliv mi to rve srdce, musím zde pokorně přizat, že jsi klíčovou postavou tohoto vesmíru."
"To tedy chudák vesmír."
"Taky si říkám... Ale teď tohle všechno můžeš zastavit. Vytvoř mentální spojení se svými tvůrci a donuť je trhlinu zavřít."
"To to bude tak snadné?"
"No, možná ti přitom exploduje hlava. Ale v podstatě ano." Doktor si nemohl nepovšimnout toho potutelného úsměšku. "Beru to tak, že to nebyl vtip..." zamumlá. Naštěstí se jim už nějakou chvíli vyhýbaly výtvory týkající se těch dvou.
"Hm... mám budoucnost," poznamenal Vládce se špetkou radosti v hlase. "A dokonce i regenerační cyklus..."
"Myslíš toho magora, co lítá po smetišti v teplákovce? Toho, jak pak má ten obojek a svěrací kazajku?" Vládce jen cosi ucedil o tom, že toto vědět nemusel. "A víš ty co? Tvá příští regenerace ti rozpárá šálu."
Doktor znatelně zbledl. "To já bych nikdy neudělal!"
"Tady psali, že jsi to udělal..."
"Zrovna ty ses to dovědět nemusel. Občas je prostě lepší neznat budoucnost."
Naštěstí se jim povedlo dostat do míst, kde Vládce tušil, že se nachází přímo pod trhlinou. "Takže teď..." na hlavě mu však přistál papír, který se ho bohužel týkal. "...tě políbím!"
"NE!" Doktor ustoupil pár kroků dozadu. "Opovaž se!"
"Tak okamžitě navaž to mentální spojení, nebo to opravdu udělám!"
Doktor si povzdechl. Opravdu to může být risk, ale co může udělat? Nechce, aby vesmír potkal ten osud, který mu byl přípsán Mývaly. A polibek od Vládce taky nezní zrovna lákavě. Netuší ani, jak to má udělat. Tak si prostě stoupl a zavřel oči. Soustředil se. Náhle v mysli zaslechl hlasy...
"To je Doktor! Myslím na Doktora!" Bylo jich nepočítaně. Všechny jen překypovaly radostí a nadšením.
"Ano. Jsem Doktor... Dáte si Jelly Babies? Ah, to je hloupost. Jak vám můžu nabízet Jelly Babies, když jste jen v mé hlavě? Dobře, teď k věci. Nadšení buďte potom. Jsem vám více než vděčný za stvoření vesmíru, ale co mi to děláte? Všechny tyto zvrácenosti! Je mi líto, ale budu muset naše kontakty přerušit."
Ty stovky hlasů náhle zněly šokovaně. "Přerušit? Prosím, jen to ne!"
Náhle se ozval i Vládcův chladný, zlý smích. "Dostal jsem tě, Doktore!" Jelikož ho Doktor dokázal vnímat jen okrajově, sotva mohl reagovat.
"Pokud uzavřeš trhlinu, váš vesmír bude odříznutý od našich myšlenek a náš vesmír od tvých příběhů. Nedělej to, Doktore. Přineseš tím více zla než dobra!"
"Naivní, drahý Doktore! Vždy to říkám a vždy to byla pravda. Kdo bude řídit tvé životní dráhy a vůbec celý vesmír, když teď bude trhlina uzavřena?" Mrkl na něj.
"Ale... ty obrázky! Ty povídky! To, co tam píšete a kreslíte, to já bych přece nikdy neudělal!
"Ale nebuď hloupý... Myslíš, že váš vesmír není chráněn? Proto byla vytvořena Zakázaná zóna. Co je škodlivé ji nikdy neopustí."
Cítil, jak ho začíná bolet hlava. Koneckonců, kdo se kdy snažil navázat mentální spojení napříč vesmíry.Vládce mohl mít pravdu, to spojení ho může zničit. Teď se hlasitě smál a jediné, co mu bránilo radostně poskakovat, byla jeho vlastní důstojnost.
"Tentokrát jsi prohrál, a teď budu vesmír řídit já! Už nikdy mi nepřekazíš plány!"
"Prosím, neuzavírej trhlinu. Zničilo by to tebe i naši radost. My jsme s tebou. A nedopustíme aby vás ty zvrácenosti pohltily. Věř nám. A nedovol Vládci zaujmout naše místo..."
"Vládce?! Cože? Byl to snad jeho plán?"
"Chtěl zneužít výtvory Mývalů jako zbraň, ale obrátilo se to proti němu... Proto k tobě dorazil tak šokovaný. Velice rychle mu však, došlo, jak toho využít proti tobě. Přeruš spojení a zabraň mu. Neopouštěj nás. A buď Doktor..."
Po celou dobu této vnitřní rozmluvy byl Doktor jako v transu. Vládce ho obcházel a neodpustil si nespočetné jízlivé poznámky. Toto už je jeho definitivní vítězství... Náhle sebou jeho nejlepší nepřítel trhl a otevřel oči. Přistoupil k němu. "Ani tento plán ti nevyšel..." a chytil jeden z papírků, co letěl kolem nich. Zářivě se usmál a odmotal si šálu z krku. "Co mi k tomu řekneš?"
Toto opravdu nebyl očekávaný výsledek Vládcova plánu. Aby toho nebylo málo, i jeho se dotkl papírek... "Já... tě miluju." Přistoupil k Doktorovi blíže. Ten na nic nečekal a velice pevně ho svázal vlastní šálou.
"CO to sakra děláš?! Já to nemyslel vážně! Zase ses dotkl nějakého šíleného obrázku a já taky!" Vládce se jen chabě bránil.

"Víš..." Doktor se pousmál. "Tentokrát to byl výjimečně i docela dobrý nápad."
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama