Doctor Who: Série 9

27. ledna 2016 v 21:44 | Fritzi |  Doctor Who
Vím, že jsem aktuální jako turecký záchod, ale odpusťte mi to. Dosud jsem byla až příliš líná.


Na devátou sérii jsem byla upřímně zvědavá, jelikož ta osmá byla poněkud rozporuplná. Měsíc jako vejce, stromy, co zachraňují planetu, tělocvikář a dokonalý evil plan, ze kterého se stal dárek k narozeninám, opravdu nebyl můj šálek kávy. Na druhou stranu, Capaldi je naprosto úžasný Doktor, takže jsem si říkala, že v nejhorším se prostě budu soustředit na něj.
Vím, že píšu tento článek poměrně pozdě, ale na druhou stranu, chtěla jsem to udělat již dlouho.


V prvním dvojdíle, The Magician's Apprentice/The Witch's Familiar se Moffat pokouší uvést sérii něčím, co diváky shodí ze židle. A jak to udělat lépe, než návratem nechvalně proslulé planety Skaro? Začátek vypadal opravdu slibně. "Kdybyste vám někdo, kdo zná budoucnost, ukázal dítě a řekl vám, že se z něj stane absolutní zlo, bezcitný diktátor, co zničí miliony životů... Zabili byste to dítě?"
Toto dilema nás provází od dob Toma Bakera a celý tento díl, jakoby byl fanfikcí na tento citát z epizody Genesis of the Daleks (bohužel pro Moffata je tato epizoda jednou z mých oblíbených, takže mi to připomínalo druhořadou fanfikci). Tento příběh, jehož pointou je další z Doktorových "nevyhnutelných" smrtí zjevně používá pro působivost kontrast vynikajících scén (úvodní scéna s Davrosem, dialogy Davrose a Doktora) s těmi zbytečnými (jako například celý úvod s U.N.I.T.). Přítomnost Missy mi připadala skoro až zbytečná, ale na druhou stranu je to odpustitelné vzhledem k těm skvělým hláškám a líbila se mi tady víc, než v předchozí sérii. Kdybych měla příběh hodnotit jedním slovem, řeknu: překombinované.
Naproti tomu díl Under the lake/Before the flood byl příběhově mnohem jednodušší, ale podle mého názoru mnohem působivější. Tísnivá atmosféra základny pod jezerem, umocněná nevysvětlitelnou přítomností duchů, měla něco do sebe. Vedlejší postavy sice nebyly nějak hluboce promyšlené a potenciál záporáka zůstal nevyužitý, nicméně zde nebylo nic, co by táhlo příběh vyloženě ke dnu. Tedy, v přeneseném slova smyslu.
Promo fotka k Under the lake/Before the flood. Jak říkám, z vizuálního hlediska skvělé.

Následující díl, The Girl who died, mě naproti tomu zklamal. Objevují se zde dvě novinky - první z nich je další z "nejvražednějších válečných ras vesmíru" - Mire; druhou novinkou je Arya - pardon- Maisie Williams. Příběh, kdy slabší část osazenstva vikingské vesničky zabrání invazi vyspělých Mi.. Miřanů? (jak se to sakra píše česky?) mi přišel lehce pitomý a k tomu jsem se nemohla ubránit občasné myšlence "Go home, Arya". A Doktor jí musel dát nesmrtelnost, ještě k tomu.
Vývoj Maisiiny postavy mě nakonec i docela příjemně překvapil, bohužel ještě ne v příběhu The Woman who lived. Ashildr (teď už spíše Me), mě zaujala akorát kostýmy, její jednání mi přišlo takové dětinské. To by se dalo odpustit. Ale celý příběh s její "kočkou" svojí pitomostí dotahoval předchozí díl. Nevadila mi však absence Clary. Ačkoliv jsem tuto již příliš dlouhodobou společnici Doktora začala mít v deváté sérii ráda, naznala jsem, že mi chybět nebude.
Následoval dvojdíl The Zygon Invasion/The Zygon inversion, ohledně kterého jsem měla trochu obavy. Ukázalo se, že byly opodstatněné. Příběhy s U.N.I.T. v obnovených sériích nemám zrovna v lásce, jelikož charisma velení této organizace zůstalo pohřbeno v Classicu (Přiznejme si to, Kate nemá na svého tatínka, ani kdyby uměla stepovat na stropě) a bohužel v Classicu zůstalo také kouzlo zygonských příběhů - Zygoni se mi nelíbili ani v Day of the Doctor dobře, uznávám, jsem asi jediná, ale mě se Day of the Doctor moc nelíbilo obecně, a ani v případě tohoto příběhu jsem se neubránila nostalgickému vzdychání po Terror of the Zygons (vřele doporučuji zhlédnout). Příběh, zcela zkažený nelogickým jednáním postav, pro mě nedokázaly zachránit ani dobré rozhovory Doktora a Osgood, ani ten slavný Doktorův proslov, který podal Peter Capaldi opravdu mistrovským způsobem.
Na experimentální epizodu Sleep no More jsem byla zvědavá, čehož nakonec hluboce lituji. Myšlenka s obrovským potenciálem - zásah do přirozených biologických pochodů člověka, zde byla brutálním způsobem ubita a pohřbena pod horou ospalků. Jediné, co ve mně tento díl zanechal byla tato úžasnost.

Dostáváme se pomalu ale jistě do finále.
Face the Raven. Všichni jsme věděli, že to přijde. ALe nikdo asi nebyl připraven na toto. Příběh, prostředí, houstnoucí atmosféra, to vše do sebe znamenitě zapadalo. Sebeobětování Clary, její loučení s Doktorem, Doktorova reakce; bez mučení přiznám, že mě to dorazilo.

Zejména tato část. Naprosto dokonalé herecké výkony Petera a Jenny. Pro mě jeden z nejsilnějších momentů obnovcených sérií vůbec.
Jenže pak přišlo Heaven Sent. Pro mě absolutně nejlepší epizoda obnoveých sérií. Dokonalá kombinace temné, záhadné zápletky, tísnivého prostředí, Capaldiho dechberoucího herectví a mimořádného soundracku. Celých padesát minut pro mě bylo hereckým koncertem a po shlédnutí bych Moffatovi málem odpustila ten paskvil, co stvořil okolo Ponďáků. Bohužel pro něj, stále jenom málem.
Finále Hell bent bylo opět takové rozporuplné. Vysvětlení, že vším tím utrpením v předchozí epizodě si Doktor prošel kvůli Claře, mi přišla poněkud nešťastné. Návrat Doktorovy společnice mi však v zásadě nevadil, ani její rozloučení. Co mě však trochu zamrzelo, byla totální neschopnost Rasillona, všemocného, nesmrtelného Pána Času, kterého Doktor vykázal z vlastní planety. Za návrat Gallifrey jsem ale vděčná a upřímně doufám, že se v následujících sériích bude opakovat více.

Kdybych měla sérii hodnotit jako celek, řekla bych, že jsme se dostali od průměrných prvních tí čtvrtin do nejlepšího, finále Moffatovy éry. Nejsem moc zvyklá chválit, ale tentokrát se k tomu snížím: Až na většinu dílů to bylo skvělé Mrkající
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dani El Dani El | E-mail | Web | 8. února 2016 v 19:37 | Reagovat

Tahle série se mi i přes mou kritičnost/cyničnost velmi líbila. A zbožňuju tu kytarou. :-D
Ok, takže "deconstructive bollocks time"! První dvojdíl mi nepřišel jako fanfikce. Což je možná zapříčiněno tím, že jsem ve své podstatě zíral 2x45 minut s otevřenou pusou, že Moff má KOULE na to, aby napsal dvojdíl, kterej kompletně stojí na 40 let starým nedořešeným morálním dilematu. A konečně mi Missy připadala jako opravdový Vládce. (taky jsem jí ve finále předchozí série neměl rád, ale nemůžeš popřít "I've not turned good!!!" a scénu, kdy málem Doktorem nechá zabít Claru) Následující Whithouseův dvojdíl je (hands down) rozhodně nejlepší "base under siege" v celém obnoveném seriálu. A to je můj oblíbený Doktor Patrick Troughton, takže toto konstatování má váhu. :-D Další episodou Jamie Matthieson, autor nejlepší epizody minulé série (Mummy 4ever), trošku zklamal, ale tady bych vinil za to špatné Maffata. A za sebe bych Jamiemu přisoudil ten zatraceně dobrý závěr s videem. :-D Ashildr byla očividně přidána až mnohem později ve fázi tvorby scénáře. A to, že díky TAKOVÉMUHLE způsobu získání nesmrtelnosti se dožila KONCE vesmíru je asi jediná věc na této sérii, co mne hodně štve... Ale to odbočuju. Následující epizoda by byla super... kdyby byla kompletně bez mimozemšťanů. Vážně bylo nutné dát tam "Zvířátkově vypadajícího mimozemšťana č.426"? Zygonní dvojdíl se mi fakt líbil. Teda alespoň v porovnání s tím sajrajtem, co napsal Harness minule (Kill the Moon). A zbožňuju ten konec s oběma Osgoodovýma. Devátá epizoda je jediná z této série, která mi nesedla. Je to prostě takový... zmatek. Nemyslím, že existuje jiné slovo. Face the Raven od nové scénáristky Sarah Dollard byla ZATRAENĚ boží, Heaven Sent je to nejlepší co Moffat napsal od roku 2007. Minimálně. Hell Bent bylo nic moc a můžeme se hodiny dohadovat o chybách a debilních náznacích které nikam nevedou. ("Záleží na tom?" :-? ) Nelze zde ale upřít styl. A moje oblíbená scéna s polévkou. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama