Prosinec 2015

Babičky a tetičky: Rodinné peklo

28. prosince 2015 v 10:36 | Fritz |  Já a zase já
Vánoce už jsou teoreticky za námi - všichni už jsme si víceméně posbírali větší či menší nadílku, vychrchlali kosti z kapra a zajisté také přežili návštěvy u příbuzných.

Nad tím posledním bych se teď velmi ráda pozastavila. Příbuzenstvo totiž dělá jednu zásadní chybu - domnívá se, že společný genofond jim automaticky zajišťuje vaši náklonnost a ochotu zodpovědět jakýkoliv dotaz. Velice brzy však zjišťují, že nic takového neni pravda, ale raději nad tím zavírají oči a ptají se dál. Z průměrné návštěvy u babičky/tetičky/náhodného příbuzného se tak stává několikahodinový výslech kombinovaný téměř smrtícími dávkami sacharidů v podobě cukroví.

Dovoluji si tedy ulevit svému traumatu a sepsat zde 5 největších klišé (a nejotravnějších záležitostí), se kterými se u babiček, tetiček a tak dále můžete setkat.
(Poznatek: je vědecky dokázáno, že strýčci a dědečci nejsou ani v nejmenším tak vlezlí)

Who am I?!

25. prosince 2015 v 21:18 | Fritz |  Já a zase já
..geniální otázka. Narozdíl od Osmého Doktora a Jeana Valjeana opravdu nemám tušení, co na ni odpovědět. Či spíše to vím naprosto přesně a teď přemýšlím, jak to vyjádřit, abyste se nevyděsili.
Navíc tu mám svůj starý problém: Neumím se seznamovat. Jelikož Google ví všechno, tak si píšu do vyhledávače "Jak se představit. Třeba mi to pomůže.

"Jako první se představuje společensky méně významná osoba"

Užitečná rada. Takže se mi všichni představte. Nikdo totiž není významnější než já, že ano.
Takže myslím, že čekat, naž se mi předtaví stamiliony potenciálních čtenářů, by bylo trochu zdlouhavé. Proto se uvoluji kašlat na etiketu a něco sesmolit i bez Googlu.

Odkud jsem a kolik mi je? Ti co si to zaslouží vědět, ti to ví. Tento údaj si nechávám raději pro sebe. Ačkoliv si otvírám osobní blog, bude se týkat spíše mých zájmů a názorů než přímo mých soukromých záležitostí.
To samé jméno. Spokojte se s aliasem Friederike Saxon-Hewlett. Pro líné prostě Fritz. Koneckonců, jak Shakespeare praví "Co růží zvou, když zváno jinak vonělo by stejně?" (Pokud ovšem není růže plastová, ale to není předmětem naší debaty).
To by byly ty důležité osobní údaje (ze kterých vlastně nevíte nic. Hehe).
Teď by možná stálo za to uvést, proč jsem začala blogovat: Vlastně proto, že mám nedostatek haterů, které bych mohla setřít. Jelikož je moje kreativita v oboru psaní poněkud snížená, očekávám, že se brzy vyrojí. Kromě toho někde musím "hodit" svoje kousavé poznámky na vývoj současné společenské situace, důležitá životní rozhodnutí a hlavně na Moffatovu éru v seriálu Doctor Who.
Ano, nějak se tak stalo, že jsem spadla do tohoto fandomu. Tehdy se zrodil můj vnitřní mýval Hevík (zkratka ze vznešeného Heaven Hudry Hudry), zodpovědný za mou posedlost tímto seriálem. A za spoustu dalších blbostí. Takže v případě, že napíšu něco hodně blbého, může za to vlastně Hevík. Jako protiváhu Hevíkovi jsem objevila Klasické série Doktora. Do krterých tak nějak momentálně padám snad více, než do těch obnovených. Pravděpodobně tedy budu často vzpomínat na "staré, klasické časy".
Hevík je potvora slídivá a objevil dalšího tvora jménem Geprd. Je to vlastně další vnitřní zvířátko. Vypadá jako gepard, ale má jednu zvláštní vlastnost. Není to totiž zvířátko. JE TO NEMOC. Je prudce nakažlivá a způsobuje všechny gramatické chyby a zejména debilní překlepy.

Pokud jste tedy čekali seriózní whovianský blog, nedočkáte se. Pravděpodobně to bude šmrdli mrdli mišmaš doplněný o mé pseudovýtvarné umění a cosplay. Občas o nějaký speciál vnitřního geprda a nějakou tu povídku přidanou v sebeobraně.

To by pro začátek a celoživotní trauma mohlo stačit.