Příliš vysoká hra

12. září 2017 v 15:00 | Fritzi |  Rogue One: Střípky z izolace
Aby mi neumřela (či nechcípla) aktivita na blogu, přidávám další část.Taky bych mohla napsat novou, že.
 

Za lepší zítra

11. září 2017 v 15:56 | Fritzi |  Rogue One: Střípky z izolace
Pokračování Star Wars fanfikce, která je v kompletnější podobě k nalezení na mém Wattpadu. Snad se mi povede ji někdy dokončit. Samozřejmě, jak už to tak bývá, se mi v hlavě líhne další nápad na povídku, na kterém pracuji o něco intenzivněji. Pro začátek prozdradím, že se bude jednat o doplnění Star Wars Legends, a bude se to odehrávat v době Staré republiky.

Doktorka a já aneb Zásadní změna v oblíbeném seriálu

10. září 2017 v 12:31 | Fritzi |  Doctor Who
Omlouvám se za neaktivitu (což je obvyklý způsob, kterým začínám všechny své články poslední dobou, ehm...). Nepatřím mezi zodpovědné bloggery, ale hádám, že bez mých výlevů se snad všichni obejdou.
VAROVÁNÍ: Článek obsahuje kontroverzní téma. Neručím za to, že mě někteří z vás nebudou po vydání toužit zastřelit.
Dále prosím všechny případné diskutující, aby se chovali slušně a nenadávali si.
 


Glosy - Výživná Kanibalka

29. března 2017 v 16:07 | Fritzi |  Fritzi, takovej rejpal
A glosy jsou zpět!
Tentokrát se netýkají žádného DW klenotu, ale jedná se o sousto exotičtější než všechna předchozí. Přichází zvrácenost, nad kterou by i doktor Lecter zaplakal. Přichází největší zločin proti lidskosti a dobrému vkusu.
Přichází Kanibalka!

Bon appétit, mes amis!

Geprd, aneb Proč děláme překlepy?

7. března 2017 v 10:43 | Fritzi |  Já a zase já
Již více než rok sužuje naši literární tvorbu fenomén zvaný geprd.
Tedy, špatná informace. Tento jev byl znám již od nepaměti. Vzniklo klínové písmo - a vznikl i geprd. K jeho pojmenování však došlo až v listopadu 2015 a od té doby úspěšně prokrastinuji sepsání tohoto vysoce odporného článku. Cože, odporného? Ovšemže odborného. Zde vidíte ukázku působení geprda v praxi.

Roztomilostí se nenechte zmást, jsou zákeřní

Výživná podívaná, aneb Hannibal

15. února 2017 v 22:11 | Fritzi |  Filmy a seriály
Aby tato zóna nebyla až tak mrtvá, rozhodla jsem se tedy, že je na čase něco zdrbat. Tentokrát mi přišel pod ruku americký seriál Hannibal, který jsem konečně dokoukala a teď ho musím nějak strávit.

Rok: 2013-2015
Hrají: Mads Mikkelsen, Hugh Dancy, Laurence Fishburne, Gillian Anderson

A teď se dostáváme k hodnocení.
Řekněme, že to bylo… No, výživné. Ačkoliv mi většina postav připadala taková nemastná neslaná. Tím tedy nemyslím Hannibala, kterého Mads Mikkelsen ztvárnil dokonale. Čistý psychopat, který si člověka naprosto získá a jeden by mu odpustil všechny ty vraždy. Geniální psychiatr a definice zla, ďábel na zemi... Úžasný charakter. Zaujal mě natolik, že si vysloužil jedno z předních míst v mém cosplay plánu, za což mu mohu pogratulovat.
A teď už to jde z kopce.
Will? Má rád psy. Tam moje sympatie k němu končí, prostě postava, co mě dvakrát nebere. Totéž platí o Jacku Crawfordovi.
Z ženských postav mi utkvěla v paměti Bedelia du Maurier, která byla, jak to říci - creepy. Český výraz neexistuje. Více než Hannibal a všichni ti sérioví vrazi dohromady. Alana Bloomová, okouzlující odbornice přes psychologii, která byla ve vztahu s Willem i s Hannibalem, a která byla vždy přesvědčena o naprosté nevinně svých milenců, mi k srdci také dvakrát nepřirostla. A tak bych mohla pokračovat.
Atmosféra seriálu by měla být hustá a naprosto šílená a depresivní. Tedy, začíná to jako kriminálka, lišící se tím, že jsou mrtvoly většinou naaranžované velmi kreativně. A pak to postupuje. Dialogy se stávají hlubokými a vykonstruovanými… Jako například Willova otázka "O čem přemýšlíte, když myslíte na zabíjení?"
Víš, Wille… Že by na zabíjení? No, co už. Možná by seriálu prospělo, kdyby se každá replika nemusela rovnat citátu z Bible. Připadalo mi to, že to paradoxně naprosto ubírá na efektivitě.
Ale abych nebyla tolik negativní, naprosto mě nadchla vizuální stránka seriálu. Kreativně naaranžované mrtvoly či jídlo (ale to se vlastně nevylučuje), interiéry, efekty… Ano. To si zaslouží velikou pochvalu.

Takže na jednu stranu Hannibal a úžasná vizuální stránka, na druhou stranu překombinovanost… První série byla nejlepší. Ta druhá už lehce skřípala a třetí se prostě… nestala. Nebo tak.
Takže se dostáváme k bodovému hodnocení - Když přihédnu k prvním dvěma sériím a projedu všechny ty lahůdky, co zvrácený Hannibal Lecter naservíroval svým hostům, a unikátní morbidní humor fandomu tohoto seriálu - ANo... Asi přivřu oči.
Je to prostě záležitost, na kterou člověk musí mít náladu.

Dávám celkové hodnocení 7/10.

Za lepší zítřky, za lepší svět

14. ledna 2017 v 13:21 | Fritzi |  Rogue One: Střípky z izolace
Povídka ze světa Star Wars pokračuje. Jak se vyrovnává Galen Erso se svou bezvýchodnou situací?

Ozvalo se zaklepání na dveře. Galen nereagoval, měl příliš mnoho myšlenek na to, aby byl schopen vnímat okolní svět. Všechno mu připadalo tak mlhavé. Cítil se, jako by se jednalo jen o malou nepříjemnost, jako by se měl během pár hodin vrátí k manželce a dceři a pokračovat v poklidném životě farmáře. Skutečnost, že nic takového nebude, pořád nehodlal akceptovat.
Dveře se otevřely, ale ani to ho nedokázalo vytrhnout z úvah, dokonce ani talíř s jídlem, který se náhle objevil vedle něj. Ostatně, ty talíře už se tam hromadily, ale jídlo zůstalo netknuté.
"Měl byste jíst, doktore," ozval se tichý, ale poměrně důrazný hlas.

Návrat

13. ledna 2017 v 13:18 | Fritzi |  Rogue One: Střípky z izolace
Po shlédnutí Rogue One jsem se v záchvatu nadšení rozhodla pro cosplay Galena Ersa. No, přiznávám, bylo to pod malinkým nátlakem ze strany jistého nejmenovaného cosplayera ředitele Orsona Krennica. A jak už to tak dělávám (viz Cesty blázna a jeho šály), ráda si ke svým postavám píšu povídky jako studie charakterů.
Na Cesty jsem docela hrdá, takže jsem je publikovala prakticky bez váhání. V případě Star Wars jsem se ale zdráhala. Proto onen nejmenovaný cosplayer Orsona Krennica sehnal posily a tím pádem jsem byla donucena svoji "ersárnu" vydat.
Na jejich obhajobu: za odměnu dostanu flašku. Možná i dvě.

Rogue One: Střípky z izolace


Děj povídky se točí kolem Galena Ersa v době, kdy přišel o rodinu a byl donucen pracovat na plánech Hvězdy smrti. Zavede nás na odlehlou planetu Eadu, kde probíhá jeden z nejdůležitějších vědeckých výzkumů pro Impérium. Vše je obklopeno intrikami imperiálních důstojníků, propagandou a všeobecnou nejistotou.

Poznámka: Krennicovu hodnost Lieutenant Commander jsem po konzultaci přeložila jako mladší komandér. Kdo přijde s lepším překladem, dostane zlatého bludišťáka.

*zde se nachází originální nadpis článku o Vánocích*

30. prosince 2016 v 8:17 | Fritzi |  Já a zase já
Všichni jsme na to celý rok čekali. A konečně přišel prosinec a tváře tisíců lidí se mohou rozzářit radostí a nadšením. Ale ne, tento článek nebude pojednávat o filmu Rogue One, ale o trochu méně významné události - Vánoce.
I přes všechny větší či menší neshody s rodinou se vždy jednalo o svátek, který jsem milovala. Možná to je způsobenou velikou slabostí pro světýlka, nebo prostě pragmatickou potřebou dostávat dary, které bych si jinak nedokázala dovolit. Ale ano, přiznám se, ten svátek je prostě PĚKNÝ. A vždy jsem adventní čas trávila doma, s rodinou, jako slušná školačka. A najednou bum - vysoká.
Jak probíhá advent novopečené vysokoškolačky? To tak jdete nakoupit jídlo nutné pro přežití, jelikož konzumace sousedů a spolubydlící stále nebyla legalizována, a najednou vidíte, že obchod svítí nějak moc. Aha? Nějaký upgrade? Nikoliv. S hrůzou zjišťuji, že se blíží Vánoce, a že jsem na ně zapomněla, jako na smrt. No, budiž. Od čeho máme internet, že. Vyhnu se tak přeplněným obchodům a třeba se i něco najde.
Dárky objednány, dorazily v dobrém čase, ten pro otce jsem koupila na trzích po několika hodinách sebepřemlouvání k opuštění vyhřátého pokoje. Dopadlo to tak, že jsem dala matce tutéž knihu, kterou ona koupila bratrovi, otci dovezla luxusní uzeniny, které stihly zplesnivět a bratrovi CD s hudbou, které mi přináší dobrý pocit z toho, že už vlastně nežiju s rodinou.
Babička vypadala se solí do koupele spokojená, jenže pak mi došlo, že ona se vlastně ze zásady sprchuje. Nevadí. Na některých věcech budu stále ještě muset zapracovat.
Kromě dárků k Vánocům patří také smrtelné dávky sacharidů v podobě cukroví. Jeho pečení se mi ale, jako pilné studentce, naštěstí vyhnulo.
Naší rodinnou tradicí je také živý kapr ve vaně. Poznámka: Vegani a sluníčkáři, jestli mi budete psát do komentářů, že to je zvrácená vražda, tak zavraždím a sním vás. To je jen přátelské upozornění, nic osobního. Jenže takového kapra je nutno koupit. Čekala nás tedy dlouhá fronta lidí, kteří prohlašovali, že čekají "na zabití". Vzhledem k pasivní reakci otce jsem usoudila, že poněkud dvojsmyslné vyjádření značí čekání na zabití KAPRA a proto jsem jim nemohla býti nápomocna. Nakonec se nám podařilo kapry získat a ani u toho nezmrznout.
Zdobení stromečku probíhalo tak, jak jen může probíhat, když se u jedné práce sejde šílený perfekcionista posedlý detaily, pubertální flákač, a bývalá učitelka ze školky prosazující "Volnost dětské tvorby". Popravdě, nepochopím lidi, kteří absolutní nedostatek estetického cítění označují jako "improvizaci". Abych se cítila užitečně, na Štědrý den jsem se nabídl, že nachystám sváteční tabuli. Byla jsem na ni hrdá. To proto, že jsem nenechala nikoho zasahovat, vím přece nejlépe, jak to má vypadat.
Večeře byla luxusní. Naprosto, ale bohužel mě zradil žaludek a proto jsem si nemohla přidat, abych donutila nedočkavého sourozence počkat si na nadílku. Co už. Letos jsem popravdě nečekala mnoho. O to větší šok byl, když se pod stromečkem zjevil nový počítač a pro celou rodinu také vzduchovka (o tom, že vzduchovka sloužila jako výhrůžka pro onen počítač, zatím pomlčme). Pak tradičně něco málo kosmetiky, kterou nepohrdnu, jelikož moc dobře ví, že ji potřebuji, a že tomu všichni kolem rozumí více než já. Chlupaté ponožky se zvířátky jsou samozřejmostí. Ano, měla jsem opravdu radost...
...do té chvíle, než se milovaný počítač začal cukat a odmítal fungovat. Vynutil si obnovení továrního natavení a to hned dvakrát. Po výhružce přeprogramování taaakhle velkou sekerou se ovšem umoudřil, ale na našem vztahu musíme stále ještě zapracovat.
Nedílnou součástí Vánoc jsou pohádky a taky nadávání na to, jaké zase točili sr...átaniny. Štědrovečerní jsem (naštěstí) neviděla, ale duše každého masochisty pravděpodobně zaplesala po tom, co ČT předvedla na boží hod - Slíbenou princeznu. Jistě hluboký umělecký zájem má omezená mysl studentky jaderné fyziky pravděpodobně nepobrala.
Na Štěpána se trochu polepšili, ale top to také nebylo. Na pohádky jsem tedy rezignovala a raději jsem pokračovala ve sledování Hannibala.
Zde měla být pravděpodobně velmi vtipná pointa článku, jenže jsem ji během psaní úspěšně zapomněla.
Každopádně, přeji vám šťastný Nový rok. A koukejte splnit předsevzetí. Já například budu v novém roce hodná, milá, už nikdy nebudu morbidní a nebudu se lidem škodolibě smát. Hehe.


Glosy: Jsem těhotná!!! (Ano, ono se to množí...)

9. prosince 2016 v 12:32 | Fritzi |  Fritzi, takovej rejpal
Moje ego utrpělo veliký šok. Je na čase si ho zhojit na nějaké nebohé povídce z Wodpadu, nemyslíte? A rovnou na nějaké z mé oblíbené éry. Glosy jsou zpátky, tentokrát v oranžové!

Vezmu pouze část této výživné záležitosti, a to z konce, takže je to strašlivý spoiler. Ale o nic nepřicházíte - Je to tradiční shipperská fanfekce o náhodné mladé dívce, která je ve vztahu s jedenáctým Doktorem.
Popis už je výživný sám o sobě:

18letá Laura Mcafield žije s otcem na malinké planetce zvané Ryxon. Od 18 let pracuje na planetě obíhající tu jejich-Planeta příběhů. Jsou tam jakési paralerní vesmíry. Její život je jen práce a práce, dokud nepotká Doctora.



Kam dál